Systémový projekt Kvalita I

Informace o systémovém projektu Kvalita I Osobní portfolio žáka Portfoliové hodnocení na ZŠ v Rokycanech

Portfoliové hodnocení na ZŠ v Rokycanech

Autorka textu: Mgr. Jarmila Svobodová, učitelka na druhém stupni Základní školy v Rokycanech

Jak naše škola pracuje s portfoliem?

Naše škola má 31 tříd s téměř 800 žáky/němi. Na druhém stupni máme 16 tříd. Třídy s písmenem C jsou sportovní – fotbalové, třídy D jsou se zaměřením na matematiku a přírodovědné předměty.

Se zakládáním portfolia žáka zatím nemáme na naší škole příliš zkušeností, ale rádi bychom se do této práce zapojili a chtěli bychom získat nějaké zkušenosti s touto činností.

Já vyučuji německý jazyk, dějepis a také rodinnou výchovu. Právě v tomto předmětu jsem už před několika roky začala se zakládáním prací svých žáků/yň. Vyhovuje mi, pokud mohu vést stejnou třídu od 6. do 9. ročníku. Nejlépe se mi pak dařila práce s dětmi ve třídě, kde jsem byla zároveň třídní učitelkou.

Portfolia v rodinné výchově

V 6. ročníku se s dětmi vždy jednu hodinu v měsíci zaměřuji na dopravní výchovu, v 7. ročníku na zdravý životní styl – stravování, v 8. ročníku na význam rodiny a rodinných vztahů a v 9. ročníku na prevenci v problematice návykových látek, alkoholu a kouření. V každém ročníku vypracovávají žáci/kyně samostatnou práci, se kterou po dokončení seznamují ostatní spolužáky/ačky, vysvětlují, na co se zaměřili, zodpovídají dotazy ostatních a na závěr se pokouší svou práci hodnotit. Tyto žákovské práce ukládám, každý rok si žáci/kyně svoji složku doplní o další práci. V 9. ročníku se pak mohou rozhodnout, zda si tyto práce vezmou, nebo zda je nechají ve škole jako učební pomůcku pro jiné žáky či předměty.

Někdy jsou tyto práce použity k výzdobě školy, třídy nebo při významných událostech školy slouží k její prezentaci nejen před rodiči, ale i širokou veřejností. U nás to byla například v loňském školním roce Akademie.

Vždy na začátku školního roku seznámím děti s obsahem učiva daného ročníku. Vysvětlím jim, co bude obsahem jejich práce, nač se bude zaměřovat, seznámím je s termínem vypracování a odevzdání práce. Název práce i termíny si zapíšeme do sešitu.

Menším dětem (6. a 7. ročník) nabídnu různé možnosti zpracování tématu, ukážu jim práce starších spolužáků/aček, stanovíme si rozsah práce a děti se mohou rozhodnout, zda budou nad tématem pracovat samy nebo ve dvojici. Větší skupinka dětí se mi příliš neosvědčila, protože podíl práce jednotlivce se pak často zmenšil na minimum, nebo se žák/yně spoléhal/a, že pečlivější kamarádi udělají práci za něj/ni.

Vysvětlíme si také s dětmi, kde všude můžeme hledat informace k tématu (internet, denní tisk, časopisy, městská knihovna, televize apod.). Hned na začátku zdůrazním, že práce by neměla být jen z jednoho zdroje. Někteří žáci/kyně si práci často zjednodušují tím, že si prostě stáhnou pár stránek z internetu a pod práci se jen podepíšou. Řeknu dětem, že velmi důležitý je jejich pohled na problém, jejich vlastní hodnocení a názor. Velmi si cením, pokud děti samy hledají a navrhují různá řešení problémů.

Každý měsíc se pak k tématu práce vracím, děti mohou donést zatím sebraný materiál, společně ho třídíme, vybíráme vhodné články, zprávy. Svoji práci mohou děti doplňovat různými obrázky i z tisku či internetu, ilustracemi, fotografiemi, grafy. Tyto materiály si mohou mezi sebou jednotlivci či skupinky vyměňovat. V rozmezí jednoho měsíce pak mohou děti své práce odevzdávat. Některé práce jim někdy vracím ještě k dopracování. Většinou práce odevzdávají v měsíci březnu nebo dubnu. To proto, aby potom mohly ještě do konce školního roku se svým dílkem dále pracovat. Práce dětí si přečtu, připravím si vlastní hodnocení a práce dětem na čas vrátím.

V každé hodině pak vždy 1-2 žáci/kyně nebo skupiny své práce představují ostatním, snaží se vysvětlit, jakou problematikou a proč právě jí se ve své práci zabývali. Ostatní mají možnost si práci prohlédnout a zhodnotit jak obsah, tak i provedení práce. Ta může být napsána na počítači i rukou. Ke konci své prezentace pak žák/yně či skupinka sami svoji práci hodnotí. Slabší žáci/kyně při takové práci potřebují samozřejmě větší pomoc, ale nemusí to být vždy jen pomoc vyučující/ho. Při této činnosti se upevňují vztahy mezi dětmi ve třídě. Při hodnocení děti učím, aby si vážily práce druhých, učily se poslouchat jejich názory. A i když s nimi nebudou plně souhlasit, aby se nikdy nikomu za jeho názor neposmívaly.

Velmi pěkné práce pak vznikají především v 9. ročníku, kde je práce zaměřena hlavně na problematiku návykových látek, rizik a problémů s tím spojených. Téma práce je: „Co mě ohrožuje?“ Celá práce nemusí být jen o problematice drog, alkoholismu a kouření u dětí a mladých lidí, ale část práce mohou zaměřit i na jiné problémy, jako jsou válka, nemoci, dopravní nehody, znečišťování životního prostředí, ekologické havárie.

Portfolia v německém jazyku

Podobně se snažím pracovat i při výuce německého jazyka. Zde zadávám pro jeden ročník vždy 4-5 témat, buď z reálií, nebo hovorové téma, které si dítě připraví i v písemné a grafické podobě, aby potom mohlo prezentovat svoji práci před kolektivem. Pro nižší ročníky jsou to témata: Rodina, Čtyři roční období, Naše třída a škola, Mé koníčky, Jídlo a jídelní lístek. Ve vyšších ročnících jsou to potom reálie: Naše vlast, Náš soused – SRN, Praha, Berlín, Povolání – čím chci být, kde součástí práce je i vyplnění osobního dotazníku a stručný životopis.

Nadaní a šikovnější žáci/kyně zpracovávají téma samostatně, pracují se slovníkem, doplňkovými texty a časopisy. Poradím jim různé možnosti, jak téma pojmout. Jinak je neomezuji, mohou zde projevit své nápady. Se slabšími žáky/němi pracuji ve skupině, pomáhám jim. Učím je zde využívat základní slovní zásobu a jen minimum nových slov vyhledávat ve slovníku. Pracujeme s texty v učebnici, z které mohou čerpat některé obraty a věty. Na pomoc jim sestavím otázky, na které pak v podstatě odpovídají. Slabším žákům/yním také stanovuji rozsah, například 7–10 kratších vět. Šikovnější děti nemají stanovený maximální rozsah. Práce je doplňována kreslenými obrázky, mapkami apod. Děti, které potřebují pomoc, mohou také požádat své spolužáky o spolupráci. Tuto práci však vypracovává každý sám za sebe. Během práce nad tématem (což je asi 1 měsíc) si mohou děti dát opravit svá rozpracovaná dílka, než vypracují konečnou verzi. Svoji práci pak třeba i v trochu stručnější verzi prezentují před svými spolužáky.

Tyto práce dětem zakládám, a když se téma nebo podobná oblast objeví ve vyšším ročníku, mohou děti se svou prací z nižšího ročníku dále pracovat: téma rozšiřovat, doplňovat o novou slovní zásobu a obraty. V 9. ročníku si potom své práce ponechají a mají tak pro studium na střední škole zpracováno několik hovorových témat. Zpracovaná témata se dají využít také při různých soutěžích v německém jazyce.

Ukládání portfolií

Problémem je, kam tyto práce zakládat a kde je uchovávat. Ideální by bylo, kdyby děti měly vždy ve své třídě svoji složku, kam by si práce založily, a kdykoliv by potřebovaly, měly by k nim přístup. Ale každá třída u nás nemá bohužel svoji místnost a zázemí. Pro velký počet žactva a tříd slouží i některé odborné pracovny zároveň jako kmenové třídy. Pak ale tato třída musí opustit pracovnu vždy, když má jiný ročník výuku daného předmětu. Tedy neustále se stěhuje. I při výuce jazyků se vždy část skupin stěhuje mimo své třídy. Je to dáno tím, že čtyři třídy jednoho ročníku se dělí na šest i více jazykových skupin. A žáci/kyně vyšších či nižších ročníků si ne vždy a všichni váží práce svých spolužáků. Často jim práce ničili, autorům/kám prací se posmívali. Proto ukládám práce dětí u sebe a do hodin je podle potřeby nosím.

Portfolia a externí testy

V pololetí a na konci školního roku píšou naši žáci/kyně z většiny předmětů srovnávací testy (netýká se to výchov). Tyto srovnávací testy v německém jazyce jsou zaměřeny částečně na znalost mluvnice a také na schopnost odpovídat na otázky, využívat naučenou slovní zásobu a slovní obraty. I tyto práce jsou dětem zakládány a využívány v další výuce. Upozorňují vyučující/ho i dítě na některé nezvládnuté jevy, které je potřeba dále procvičovat.

Naše děti jsou v posledních letech také testovány testy Kalibro a loni jsme poprvé zkusili znalostní testy Cermat. Oboje testy jsou velmi náročné. U Kalibra mně však vyhovovalo, že po vyhodnocení se testy vrátily zpět na školu a dítě s nimi mohlo dále pracovat. Probrali jsme jednotlivé úlohy, našli správné řešení a práce žákům/yním také zakládám. Tyto testy využívám také v nižších ročnících, kde děti pracují nikoliv s celým testem, ale s jednotlivými úkoly. Tato činnost děti baví, poměřují, zda jsou v řešení lepší než jejich starší spolužáci. Musím podotknout, že testy se nepodepisují jménem, ale žák/yně si zvolí přezdívku, libovolné heslo.

Text byl zpracován v rámci projektu Kvalita I, který realizovalo Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání – CERMAT za finanční podpory Evropských sociálních fondů a státního rozpočtu ČR.