Systémový projekt Kvalita I

Informace o systémovém projektu Kvalita I Osobní portfolio žáka Portfoliové hodnocení na ZŠ Antonínská Brno

Portfoliové hodnocení na ZŠ Antonínská Brno

Autorka textu: Mgr. Vítězslava Cihlářová, vedoucí kabinetu cizích jazyků při SSŠ Brno, členka MEDEUS a SGUN, do roku 2007 učitelka na druhém stupni Základní školy Antonínská v Brně

V následujícím textu bych se s vámi chtěla podělit o své zkušenosti s využíváním Evropského jazykového portfolia (dále jen EJP) ve výuce němčiny na Základní škole Antonínská v Brně.

Začátky práce s portfolii

Koncem školního roku 1998/99 mě zaujala výzva MŠMT v Učitelských novinách týkající se zkvalitnění cizojazyčné výuky a aktivizace žáků/yň v hodinách. Od r. 1972 jsem učila převážně němčinu na základní škole s rozšířenou výukou jazyků (dále jen RVJ) a od r. 1993 jsem převzala metodický kabinet němčiny při tehdejším Školském úřadu v Brně. Takže mě zajímala každá inovace ve výuce cizích jazyků. Přihlásila jsem se tedy do pilotní skupiny vyučujících pro první národní verzi EJP pod vedením p. Radky Perclové a Davida Littlea a absolvovala dvouletý vzdělávací cyklus k portfoliu.

Pojmy žákovská reflexe a žákovské sebehodnocení jsem sice znala, ale jejich průběžné uplatňování v praxi jsem se naučila až díky odbornému a obětavému proškolení p. Perclovou a při výměně zkušeností s ostatními účastníky a účastnicemi školení.

V letech 2001 a 2002 jsem se ještě zapojila do ověřování rakouské verze EJP pod názvem. Europäisches Sprachenportfolio für die mitteleuropäische Region. Toto portfolio inicioval Mag. Dr. Franz Schimek v rámci příhraniční spolupráce INTERREG IIIA. Tato pracovní setkání ve Vídni mě obohatila nejvíce pro využití portfolia u nejmladších žáků/yň v 1.–3. ročníku ZŠ. Zajímavé bylo srovnání se zkušenostmi vyučujících z Maďarska, Slovenska a Rakouska a různé varianty zařazení cizojazyčné výuky u nejmladších žáků/yň.

Praktické zavádění portfolií do výuky

Jaký má smysl používání EJP v cizojazyčné výuce, jsem si vyzkoušela postupně v praxi u pěti žákovských skupin různého věku ve třídách s RVJ.

EJP v první pilotní skupině

Jako první pilotní skupinku jsem si vybrala žáky/ně na konci 4. ročníku a vydržela s nimi používat EJP až do 8. ročníku ZŠ. Byla jsem tehdy nadšena smyslem a obsahem jednotlivých jazykových stupňů a seznámení žáků/yň se všemi třemi částmi portfolia jsem věnovala hodně času v hodinách výuky, často i na úkor množství probraného učiva. Individuálnímu jazykovému rozvoji žáků/yň jsem věnovala hodně času i mimo výuku přípravou aktivit nad rámec probíraného učiva a rozborem žákovského sebehodnocení. Tehdejší učebnice ještě neobsahovaly žádné prvky z portfolia. Tato námaha se mně vyplatila, žáci/kyně byli motivováni k uvědomělejšímu učení, ve skupině se vytvořilo ovzduší vzájemné důvěry a tvůrčí spolupráce. Žáci/kyně se později osvědčili v jazycích i na středních školách. Bylo mně ale jasné, že s takovouto intenzitou nemohu realizovat práci s portfoliem i v jiných skupinách. Sama jsem však „pod kůži dostala“ nové formy a metody autonomního učení, které jsem pak aplikovala v cizojazyčné výuce i v jiných třídách bez zařazení portfolia.

EJP v druhé pilotní skupině

Jako druhou skupinu jsem si zvolila žáky/ně 2. ročníku ZŠ, se kterými jsme testovali rakouský „Sprachenhaus“ v obrázkové podobě. K celkem 24 konverzačním okruhům obsahovalo portfolio pestré dějové obrázky. U každého obrázku byl semafor se znakem tématu a žáci/kyně si vybarvovali podle množství znalostí určité slovní zásoby jedno, dvě nebo všechna tři světla semaforu.

Ve dvojicích si říkali slovní výrazy a snažili se hodnotit své spolužáky/ačky. Přestože žáci/kyně ve výuce nepoužívali aktivně čtení a psaní, mnozí z nich se snažili do obrázků vlepovat lístky s danými slovíčky. Podle ohlasu vyučujících, které jsem seznamovala s touto verzí portfolia na seminářích, měl tento návrh velký ohlas. Bohužel není součástí závěrečné tištěné verze rakouského EJP.

EJP v třetí pilotní skupině

Třetí zkušební skupinu tvořili žáci/kyně 3. ročníku ZŠ, kteří se učili němčinu od 1. ročníku formou nepovinného předmětu dvě hodiny týdně. Žáci/kyně si zakoupili verzi EJP pro žáky do 11 let, kterou sestavil autorský kolektiv a vydalo jej v r. 2002 nakladatelství Fraus. Bohužel jsem práci v této skupině nedotáhla do konce. Od 4. ročníku jsem měla u těchto žáků/yň jen dvě hodiny týdně a dvě hodiny měli rodilou mluvčí. V hodinách na portfolio už nezbýval čas. Samostatně s ním uměli pracovat jen tři žáci, kteří se mně občas přišli pochlubit, co nového si vyplnili. Za rok odešla větší část žáků/yň z této skupiny na osmiletá gymnázia.

EJP ve čtvrté a páté pilotní skupině

Čtvrtou a pátou skupinou byli sedmáci a osmáci ve školním roce 2006/07. V r. 2005 obdržela naše škola ZŠ Antonínská Brno díky realizovanému projektu Grenzenloses Sprachenlernen od Stadtschulrat für Wien a Střediska služeb školám Brno zdarma výtisky rakouské verze EJP v němčině. Toto portfolio jsem zvolila i z důvodu rozšíření žákovských jazykových znalostí.
Jednotlivé jazykové stupně a jejich obsah ve čtyřech jazykových dovednostech (poslech, čtení, mluvení v dialogu i monologu a psaní) jsou pevně dané usnesením Rady Evropy a formulovány v Evropském referenčním rámci. Jejich grafické zpracování, přesné formulace jednotlivých deskriptorů a doplňující texty si však určuje už každá evropská země svým způsobem.

Rozdíly mezi rakouskou a českou verzí EJP

1. Rakouské portfolio rozlišuje čtyři stupně zvládnutí jednotlivých deskriptorů: „Myslím si, že umím ……….trochu / dost dobře / velmi dobře / ještě bych chtěl/a na této dovednosti pracovat“. Nejde tedy jen o „splněno“ k určitému datu, jak je tomu u české verze.

2. U dovednosti, na které chce žák/yně ještě pracovat, může vyplnit tzv. smlouvu o doplnění daných znalostí: co konkrétně (formulace deskriptoru), kdy chce začít a do kdy by to chtěl/a zvládnout, zhodnocení „splnil/a – nesplnil/a“.
Tyto smlouvy jsme se žáky/němi neřešili, jsou náročné na písemné vyplňování.

3. Rakouská verze obsahuje u každé dovednosti strategii a taktiku pro zvládnutí této dovednosti, tzv. „Lerntipps“ (typy k učení).
Tuto část jsem považovala v rakouské verzi za nejvýznamnější. Rozborům těchto bodů a diskuzi o tom, co z toho konkrétně a jak u našich žáků/yň funguje, jsme věnovali hodně času. Výhodou bylo, že jsem tomuto mohla věnovat i část hodin v předmětu pracovní činnosti. Myslím si, že tyto zkušenosti jsou pro celoživotní učení žáků/yň velmi cenné.

Konkrétní příklady z rakouské verze EJP

Ve volném překladu uvádím dva příklady těchto Lerntipps.

Jak se učit poslechu s porozuměním:

• Poslouchej písně v cizím jazyce.
• Pokud je to možné, poslechni si daný text vícekrát.
• Při poslechu si dělej poznámky, abys lépe porozuměl/a obsahu.
• Dívej se na cizojazyčná vysílání v televizi, video klipy…

Žáci/kyně mají na této stránce ještě volné místo na doplnění vlastních poznámek, jak jinak se ještě mohou zdokonalit v poslechu s porozuměním, co jim pomáhá.

Jak se zdokonalovat v mluvení:

• Zpívej si oblíbenou písničku spolu s nahrávkou.
• Neostýchej se nahlas předříkávat slova a věty.
• Veď si sám/sama se sebou rozhovory v cizím jazyce.
• Hledej pro těžší výrazy pomocná spojení, asociace. Představ si k nim např. obrázek.
• Vyzkoušej si, jestli ti při mluvení pomáhá chodit.
• Vymysli s kamarády/kami krátký scénář na nějaké známé téma. Nauč se zpaměti svou roli a společně „dílo“ předveďte ostatním.
• Zkoušej mluvit, jak jen to jde nejčastěji, s rodilými mluvčími (např. s turisty, na dovolené, během jazykových pobytů…).
• Procvičuj volné mluvení tím, že budeš vyprávět ostatním v krátkosti o tom, co jsi prožil/a, přečetl/a, co se stalo…

Jazykové album jako součást EJP

Co pro mě nebylo novinkou, byla třetí část EJP, tzv. jazykové album. Od počátku své výuky jsem vedla žáky k tomu, aby si založili složku na zakládání svých volných písemných témat, obrázkového slovníku, důležitého gramatického učiva, kreseb s jazykovými poznámkami, velkých opakovacích textů, informací o německy hovořících zemích, diplomů a účastnických listů z jazykových soutěží….
Tyto složky jsem neklasifikovala, ale za ty nejpečlivěji vedené dostávali žáci/kyně pochvaly a ty mohly ovlivnit závěrečnou známku.

Portfolia jako nezbytná součást výuky jazyků

Myslím si, že je pro všechny jazykáře/ky dnes už nezbytností být seznámeni a mít k dispozici obsah všech šesti jazykových stupňů A 1 – C 2. Pro intenzívní práci s určitým portfoliem (v České republice jsou čtyři: pro děti do 11 let, pro žáky od 11 do 15 let, pro studenty ve věku 15 až 19 let a pro dospělé) doporučuji zvolit si jednu skupinu žáků/yň výkonnostně silnou a vést tyto žáky/ně co nejdéle. Na základě nabytých zkušeností si vyučující osvojí určité principy uvědomělého učení a bude je potom automaticky převádět i do dalších skupin. Za hlavní smysl práce s portfoliem považuji vést žáky/ně k tomu:

• aby se učili uvědoměle, ne pro známky, učitele/ku nebo rodiče, ale pro svůj osobní růst a budoucí život;
• aby se naučili reálně sebehodnotit, byli si v učení vědomi svých silných i slabých stránek;
• aby se i žáci/kyně mohli spolupodílet na tvorbě vyučovacího procesu a nepřijímali jen pasivně informace od vyučujících;
• aby přebírali stále větší zodpovědnost za vlastní učení;
• aby o svém učení více přemýšleli, uvažovali o tom, CO se učí, JAK se to učí, PROČ se to učí a JAK jim učení jde.

S těmito zásadami se asi teoreticky ztotožní většina vyučujících. Jak je však přijmout za vlastní, realizovat v praxi a dále rozvíjet, abychom pracovně nezničili sebe a měli i sami z učení radost? Nejlepší cestou jsou podle mého názoru metodická setkávání jazykářů/ek se vzájemnou výměnou zkušeností a pod vedením zkušených lektorů/ek z praxe.

Učení se cizím jazykům představuje celoživotní proces. Prostřednictvím EJP žáci/kyně mohou lépe pochopit hlavní cíle a smysl cizojazyčné výuky a je už potom jen na nich, jak s nabytými informacemi naloží.

Text byl zpracován v rámci projektu Kvalita I, který realizovalo Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání – CERMAT za finanční podpory Evropských sociálních fondů a státního rozpočtu ČR.