Systémový projekt Kvalita I

Portfoliové hodnocení na Masarykově gymnáziu

Autorka textu: PaedDr. Milena Zbranková, učitelka na Masarykově gymnáziu ve Vsetíně

Portfolio jako účinný nástroj rozvíjení sebemotivace, schopnosti sebehodnocení a podpory autonomie žáka/yně

Mé zkušenosti se týkají především jazykového portfolia, resp. Evropského jazykového portfolia, tj. dokumentu Rady Evropy, který umožňuje srovnání jazykových (komunikativních) dovedností žáka/yně v různých etapách jeho/jejího jazykového rozvoje, sleduje osobní vývoj, dokumentuje dílčí úspěchy a na druhé straně umožňuje porovnání jeho/její výsledné úrovně v jednom jazyce s jazyky ostatními (pokud se jich učí více) nebo i porovnání žáků navzájem.

Velký důraz při práci s portfoliem je kladen na sebehodnocení, sebemotivaci, autonomii žáka/yně.

Tento oficiální dokument, který jsem zmínila, mě při mojí práci dovedl k aplikaci jednotlivých prvků jazykového portfolia do každodenní činnosti ve vyučování a dnes mohu říci, že prvek sebehodnocení považuji za běžnou a samozřejmou součást jazykového (i jiného) vyučování.

Portfolio by nemělo být něčím násilným, samoúčelným, nemělo by vyučujícím zbytečně zabírat čas, který chtějí věnovat výuce. Nemělo by být něčím navíc, co je zdržuje v práci, ale mělo by být motivačním prvkem, věcí, která jim při výuce pomáhá, která je např. součástí učebnice, pracovního nebo jiného sešitu, věcí, která není finančně náročná. Vyučující by měli být vnitřně přesvědčeni, že portfolio význam pro ně a jejich žáky má. Pokud budou do práce s portfoliem nuceni a budou s ním pracovat proti své vůli, ztrácí celá myšlenka smysl.

Já osobně přecházím od pozice totálního nadšení do stadia praktičnosti a praktické funkce prvků portfolia ve výuce. Jsem spoluautorkou několika učebnic němčiny pro české nakladatelství Fraus (např. Deutsch mit Max, I, II) i pro německé nakladatelství Cornelsen (Prima I) a ve všech učebnicích jsou principy portfolia a sebehodnocení zastoupeny.

Zde je ukázka ze zmíněné učebnice Start mit Max 2, závěr první lekce.

Ze stejné učebnice je i následující ukázka první stránky závěrečného portfolia.

Učebnice Prima I - č. 3 nabízí například takovouto formu závěrečného sebehodnocení ve třetí lekci:

Pod pojmem portfolio si dnes dovedu představit velmi jednoduchý systém sebehodnocení doplněný o sbírku prací dokumentující vývoj studenta/ky (malé i velké projekty, zpracovaná témata, doklady o dosažených úspěších - diplomy, certifikáty apod.)

Mé začátky s portfoliem

S portfoliem (Evropské jazykové portfolio pro žáky a žákyně ve věku 11--15 let v České republice, nakl. Fortuna, Praha) jsem začala intenzivně pracovat v roce 1999 se skupinou žáků/yň 5. třídy v jazyce německém. Zároveň jsem byla členkou velké skupiny učitelů a učitelek školících se v této tématice na MŠMT pod vedením PhDr. Radky Perclové. Naše zkušenosti byly později zpracovány v metodické příručce k portfoliu pro učitele a školitele (autorský tým Radka Perclová, David Little). Byla jsem také oslovena, abych se podílela za němčinu na přípravě a napsání jazykového portfolia pro žáky od 8 do 11 let.

Praktické zkušenosti jsem sbírala postupně - žáci měli portfolia u sebe doma, jednou v týdnu jsme si ve společné hodině připravovali práci s portfoliem, žáci se učili znát a využívat jeho části. Nejdříve si vyplňovali jazykový pas a zakládali materiály do sbírky. Jazykový životopis, který vyžadoval zkušenost v sebehodnocení, jsme krok za krokem vyplňovali společně, aby se žáci/kyně naučili používat různá kritéria hodnocení a sebehodnocení. Nebylo to jednoduché, protože každý žák/yně pracuje s hodnocením jinak. Většina děvčat, zvláště s velmi dobrým prospěchem, se podhodnocovala a většinou viděla svůj výkon horší, než byl. Naopak řada žáků, zvláště chlapců se nadhodnocovala a s objektivním hodnocením se těžko smiřovala (dnes je situace asi trochu jiná, výchova v rodině je vedena jinak než před lety, děti jsou vychovávány k většímu sebevědomí). Postupně měli možnost srovnání různých výkonů a vytvářeli si kritéria použitelná při sebehodnocení.

Rodinné zázemí měli žáci/kyně velmi dobré, protože navštěvovali školu s rozšířenou jazykovou výukou a o výuku jazyků měli zájem oni i jejich rodiče. Často jsme se k tématice portfolia dostali i během třídních schůzek, při nichž jsme několikrát uspořádali výstavu portfolií. Rodiče měli možnost seznámit se s problematikou sebehodnocení a s principy jazykového portfolia. Většinou své děti podporovali a pomáhali jim. Mohli je také vidět ve spektru celé třídy. Několikrát žáci/kyně připravili i ukázku pohádky nebo scénky pro rodiče i pro spolužáky z ostatních tříd. Všechny tyto aktivity si zaznamenávali a dokumentovali (fotografie, zápisy, scénáře apod.).

Problémem, na který jsem ale stále narážela, byl čas. Jak splnit tehdejší osnovy a najít čas na práci s portfoliem! Stávalo se proto, že čas věnovaný práci s portfoliem ve vyučování se postupně krátil, žáci/kyně byli samostatnější, pracovali více doma a společné hodiny věnované portfoliu jsme omezili na 1x měsíčně. Někteří žáci, zvláště chlapci, nebyli tak aktivní, někteří přestali vyplňovat portfolio úplně. Vyučující se s tím asi musí smířit, motivovat nelze všechny stejnou měrou.

Po dvou letech práce s portfoliem, když byli někteří žáci/kyně na úrovni A1 podle Společného referenčního rámce pro jazyky, jsem ze školy odešla na nové pracovní místo na gymnáziu. Kolegyně, která třídu převzala, nebyla pro portfolio nijak nadšená a ve výuce s ním dále nepracovala. Já jsem se s velkým překvapením setkala s bývalými žákyněmi po dalších dvou letech, kdy se některé z nich staly mými studentkami na gymnáziu. Několik studentek si vedlo portfolio dále samostatně, v rámci svých možností. Na gymnáziu jsme se k práci s portfoliem dostali jen sporadicky, také proto, že moje „portfoliová“ skupina tvořila jen malou část nové třídy. Přesto jedna ze studentek použila své jazykové portfolio při přijímacím pohovoru na VŠ, obor němčina, kde také dnes úspěšně studuje.

Obsah portfolií

Do portfolií ukládají žáci/kyně všechno, co dokumentuje jejich vývoj v jazyce - miniprojekty, obrazovou dokumentaci různých akcí, opakovací materiály sloužící k sebehodnocení, někteří kazety s nahrávkami svých vyprávění k různým tématům, mladší žáci si dělají různé pomůcky, obrazové slovníky, zaznamenávají básničky a texty, které se v cizím jazyce naučili.

Velmi důležitou částí je oddíl, kde se zamýšlejí nad tím, jak poznávají cizí jazyk mimo školu (na zájezdech, posloucháním písniček v cizím jazyce, sledováním satelitní televize apod.) a co jim pomáhá, aby se jazykům učili lépe (zapisují si čas a prostředí, kde se jim učí lépe, co jim pomáhá lépe rozumět poslechovému nebo čtenému textu apod.). Jsou překvapeni a motivováni, protože se dozvídají řadu nových a zajímavých věcí od svých spolužáků/aček.

Jaký druh portfolií používáme?

V současné době využívám především portfolia, která jsou součástí učebnic, a vedu žáky k tomu, aby si založili svoji sbírku, do které si ukládají miniprojekty a další práce. Společně věnujeme čas sebehodnocení, žáci se učí vytvářet si kritéria a porovnávat své výkony s výkony ostatních.

V učebnicích, které používám, jsou sebehodnotící dotazníky, eventuelně testy. Se žáky/němi stanovujeme úroveň dovedností, která je dostačující, která je výborná apod. Žáci/kyně se učí hodnotit své výkony.

Jakou metodu třídění materiálů v portfoliích používáme?

Orientujeme se především na materiály zadávané k určitým tématům (rodina, kamarádi, škola, nakupování, moje oblíbené zvíře apod.). Témata jsou odvozována od tematických celků v učebnici. Další materiály jsou dobrovolné a navíc.

Jaké jsou reakce dětí na portfolia? A jak na portfolia reagují rodiče?

Studující berou portfolio a sebehodnocení jako součást své práce v hodinách. Je třeba najít vhodnou míru a způsob motivace. Pokud učitel sám není přesvědčen, nepřesvědčí svoje žáky. Rodiče jsou vstřícní a podporují v jazyce všechny aktivity, které rozvíjejí jazyk a příliš nezatěžují jejich děti. Pokud cítí, že jsou přetěžovány, protestují proti každé další aktivitě, zvláště nepovinné.

Portfolio je pro žáky/ně přínosné z mnoha důvodů a sami žáci a žákyně je hodnotí většinou kladně.

Na prvním místě bych jmenovala motivaci pro výuku jazyka, především u menších dětí. U starších bych vyzvedla možnost dostat se pomocí sebehodnocení jednotlivých komunikativních dovedností na určitou úroveň podle „Společného evropského referenčního rámce pro jazyky“, porovnat úroveň v různých jazycích a orientovat se, jaké zkoušky mohu na té určité úrovni složit. Portfolio zprůhledňuje jazykovou výuku, žáci si uvědomují, čeho už dosáhli, umějí si klást další cíle, kterých potřebují dosáhnout, mají lepší představu o tom, jaké úsilí musí vyvinout, aby cílů dosáhli (např. na střední škole mohou udělat jazykovou zkoušku na úrovni B1, B2 nebo dokonce C1, nebo také žádnou). Každá jazyková zkouška jim usnadňuje studium na VŠ.

Prvky portfolia v učebnici umožní žákům a žákyním vidět splněné cíle (v lekci, oddílu, v knize), učí je sebehodnocení, poskytují zpětnou vazbu jim, případně i rodičům.

Z vlastní zkušenosti vím, že žáci, kteří jsou dobře motivováni, pokračují ve vedení portfolia i v době, kdy nejsou řízeni vyučující/m. Ti, kteří nechtějí s portfoliem pracovat, by neměli být nuceni, protože jim to stejně žádný efekt nepřinese. Každý žák si stejně zvolí svůj přístup. V určitém věku by jim měla být jasná funkce portfolia, měli by pochopit, k jakému cíli směřuje.
Musím však bohužel říci, že většina kolegů a kolegyň považuje portfolio za zbytečnou věc, jež ukrádá čas, který bychom měli věnovat výuce. Většina z nich ani neví (a nechce vědět), o co jde. Bohužel, ani mladí kolegové nemají většinou tušení, co to portfolio je. V dnešní době, kdy si máme psát sami školské plány a zabýváme se např. průřezovými tématy, což je velmi časově náročné, se ani nedivím, že školská veřejnost je někdy přesycena vším novým, co do škol přichází. Při dnešní školské politice je skutečně jen málo učitelů a učitelek, kteří mají chuť i čas sedět na dalších schůzích (kromě těch povinných k ŠVP) a diskutovat např. o portfoliu.

Práce s portfoliem zůstává jako možnost, aktivita a motivace. Pokud jsou jeho prvky nabídnuty v učebnicích nebo si je učitel/ka přizpůsobí pro potřeby své třídy, nemusí věnovat přípravě příliš mnoho dalšího času navíc a zájem většiny žáků o předmět bývá dostatečnou zpětnou vazbou.

Text byl zpracován v rámci projektu Kvalita I, který realizovalo Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání – CERMAT za finanční podpory Evropských sociálních fondů a státního rozpočtu ČR.