Systémový projekt Kvalita I

Informace o systémovém projektu Kvalita I Zavedení nových forem konání maturitní zkoušky

Zavedení nových forem konání maturitní zkoušky

V polovině minulého roku byla schválena novela školského zákona, která posunula zahájení reformy maturitní zkoušky na rok 2010 a rozložila jej na období 2010-2012. Současně s tím byla otevřena otázka změny modelu reformní maturity s cílem zajistit, aby se reforma maturitní zkoušky stala užitečnou, proveditelnou a bezpečnou.

Proces přípravy upraveného modelu probíhal v období červen-listopad 2007. Jeho součástí byla odborná diskuse mj. s představiteli středních škol (zastoupeni jednak Unií školských asociací ČR – CZESHA a dále jednotlivými asociacemi reformou dotčených středních škol) a s představiteli krajů. Z této diskuse vykrystalizoval výsledný návrh upraveného modelu reformní maturity, který v lednu 2008 schválil tehdy novopečený ministr Ondřej Liška.

Počínaje lednem 2008 se rozběhla příprava legislativního procesu novelizace školského zákona (věcný záměr novely, paragrafové znění, vnější připomínkové řízení, vypořádací řízení). „Maturitní“ novela školského zákona je v současné době předložena ke schválení vládě ČR s předpokladem jejího projednání na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. S velkou pravděpodobností vstoupí novela zákona v platnost 1. září 2008.

ZMĚNA MODELU REFORMNÍ MATURITY
aneb co a jak se má změnit

A. Povinnost státu nabídnout maturantům u povinných zkoušek společné části dvě úrovně obtížnosti – základní a vyšší

Zkouška v základní úrovni obtížnosti sleduje nepodkročitelné minimum dovedností každého maturanta bez ohledu na to, jakou školu a obor studuje. Sledované dovednosti a znalosti proto musí být obsaženy v kurikulu všech maturitních oborů. Každá škola je proto povinna připravit svého žáka na úspěšné složení zkoušky v základní úrovni obtížnosti.

Zkouška vyšší úrovně obtížnosti (s výjimkou zkoušky z cizího jazyka) vychází z existující úrovně dovedností a znalostí, které jsou potřebné k pokračování studia na vysoké popř. vyšší odborné škole. Není přímo vázána na žádný konkrétní studijní obor, ale rozsah a hloubka sledovaných dovedností je průnikem obsahu těch studijních oborů, jejichž absolventi ve vyšší míře pokračují v terciárním vzdělávání.

Úrovně obtížnosti zkoušky z cizího jazyka jsou navíc vázány na mezinárodní klasifikaci jazykových dovedností (ERR) tak, že základní úroveň odpovídá úrovni B1 a vyšší úrovni B2.

B. Možnost žáka svobodně si zvolit úroveň obtížnosti

Nabídka dvou úrovní obtížnosti u povinných zkoušek společné části MZ v praktické rovině znamená svobodnou volbu žáka. Úroveň obtížnosti tedy není vázána na studijní obor či školu a její typ, ale pouze na svobodném rozhodnutí konkrétního žáka.

Žák při této volbě musí vážit její rizika a přínosy. Protihodnotou vyššího rizika neúspěšnosti při volbě vyšší úrovně obtížnosti by měl být její klíčový přínos, totiž akceptace výsledků maturitní zkoušky vysokými školami jako jednoho z kritéria pro přijetí ke studiu.

C. Právo/možnost ředitele školy omezit svým rozhodnutím volitelnost předmětů v rámci povinně volitelné zkoušky společné části maturitní zkoušky

Navrhovaná novela mj. předpokládá, že ředitel školy může svým rozhodnutím omezit žákům možnost výběru předmětu z nabídkového portfolia povinně volitelné zkoušky společné části maturitní zkoušky. Záměrem je umožnit ředitelům využívat instrument společné části maturitní zkoušky jako nástroj profilace školy. Tento prvek se však vztahuje ke třetí povinné zkoušce, která bude součástí maturity od roku 2012, a proto se účinnost uvedené změny navrhuje až na rok 2012.

Rozhodnutí ředitele omezit volitelnost předmětů ve třetí povinné zkoušce společné části bude platné pouze pro ty žáky, kteří měli možnost se s tímto rozhodnutím seznámit nejpozději 3 měsíce před podáním přihlášky ke studiu na škole.

D. Komplexní zkouška z českého jazyka a jazyka cizího

V případě zkoušky z českého a cizího jazyka se reformní cíle neomezují pouze na objektivizaci MZ formou centrálně administrovaných testů, ale zahrnují komplexní změnu stávající maturitní praxe. V případě zkoušky z cizího jazyka je komplexní pojetí motivováno záměrem reflektovat mezinárodní standardy jazykových dovedností.

Zkoušky konané z českého jazyka a litaratury a z cizího jazyka jsou koncipovány jako zkoušky komplexní a obsahují následující dílčí zkoušky:

• didaktický test (centrálně zadávaný, centrálně administrovaný a centrálně vyhodnocovaný); v případě zkoušky z cizího jazyka test obsahuje tzv. poslechový subtest,
• písemná práce (centrálně zadávaná, centrálně administrovaná, vyhodnocovaná školou dle centrálně stanovené metodiky),
• ústní zkouška (zadávaná, administrovaná a vyhodnocovaná školou dle centrálně stanovené metodiky).

Vzhledem k širokému zapojení škol do realizace dílčích zkoušek (viz body 2 a 3) se součástí přípravy reformy maturitní zkoušky stane rozsáhlý modul dalšího vzdělávání učitelů.

E. Počet povinných profilových zkoušek není stanoven jednotně

Návrh otevírá legislativní prostor ředitelům škol při koncipování profilové části maturitní zkoušky nejen v rovině obsahu a formy profilových zkoušek, ale i v určení jejich počtu. Žáci však musí konat nejméně 2 profilové zkoušky, nejvýše pak 3. Tím je například ředitelům škol otevřena příležitost v rámci „profilového prostoru“ individuálně reagovat na zavedení společné části maturitní zkoušky. Předpokládá se, že toto bude platit do doby, než vstoupí v platnost rámcové vzdělávací programy, které počet povinných profilových zkoušek stanoví pro konkrétní obory jednotně.

F. Rozložený náběh reformy a náběhový model reformní maturity

Návrh úprav modelu reformní maturity akceptuje současnou právní úpravu maturitní zkoušky v tom, že rozkládá „náběh“ reformy do dvou let na období 2010-2011. Zavedením třetí povinné zkoušky až v roce 2012 tak vychází vstříc připomínkám zejména ze strany odborného školství.

V náběhovém období do roku 2012 by se tedy maturitní model měl skládat ze:

• dvou povinných zkoušek společné části MZ (zkoušky z českého jazyka a literatury a volitelné zkoušky s možností volby 5 cizích jazyků a matematiky),
• dvou až tří profilových zkoušek (dle rozhodnutí ředitele školy),
• až tří nepovinných zkoušek společné části MZ (možnost volby z portfolia matematika, fyzika, chemie, biologie, občanský a společenskovědní základ, cizí jazyk, dějepis, dějiny umění a zeměpis),
• až dvou nepovinných profilových zkoušek dle rozhodnutí ředitele školy.

V roce 2012 by se:

• druhá povinná zkouška společné části měla stát zkouškou z cizího jazyka;
• ? společná část MZ měla rozšířit o třetí povinnou (volitelnou) zkoušku, jejíž nabídkové portfolio bude obsahovat předměty matematika (v obou úrovních obtížnosti), občanský a společenskovědní základ (v obou úrovních obtížnosti) a informatiku (v obou úrovních obtížnosti).

Druhým „náběhovým“ prvkem (platným pouze pro období 2010-2011) je otevřená možnost konat nepovinnou zkoušku společné části i z téhož předmětu, z něhož žák konal zkoušku povinnou. Jinými slovy se tak otevírá pro žáky možnost vsadit v rámci povinných zkoušek na jistotu a konat zkoušku v základní úrovni obtížnosti, a to i v případě, že se z těch či oněch důvodů rozhodnou vykonat zkoušku ve vyšší úrovni obtížnosti. Tu by pak mohli „bezpečně“ vykonat v rámci nepovinných zkoušek, které nemají vliv na to, zda žák u maturitní zkoušky uspěje či nikoli.

Tato možnost by měla omezenou platnost pro první dva roky reformní maturity a od roku 2012 by již platilo, že žák nemá možnost konat nepovinnou zkoušku z téhož předmětu, z něhož konal zkoušku povinnou.